Co odkryly výkopy ve Ztracené ulici
(aneb i kanály mají svou zajímavou historii)
K dalšímu náhodnému odkryvu kroměřížské historické kanalizace došlo na konci dubna r. 2016 v rámci budování nových přípojek inženýrských sítí ve Ztracené ulici. V úrovni zadního traktu objektu České spořitelny a.s., přibližně v polovině šířky komunikace byla výkopy zachycena trasa narušené historické zděné kanalizační stoky z 18. století. Zanešená stoka s proraženou klenbou o světlosti přibližně 80 x 60cm byla opatřena rovným cihelným dnem bez postranních výstupků. Byla vybudována z cihel odpovídajících tzv. „tereziánské“ normě, z nichž některé byly opatřených značkami výrobce-cihelny. Trasu kanalizace do které ústily domovní plochostropé kanálky odvádějící splaškovou a dešťovou vodu z obou stran přilehlé zástavby Ztracené ulice vidíme na plánu městské kanalizační sítě z 50. let 19. století, kde je zakresleno zaústění této uliční stoky do hlavního sběrného kanálu ve Vodní ulicí.
Odkryté torzo kanalizační stoky ve Ztracené ulici je dokladem mizející historické podzemní infrastruktury města a současně svědectvím o hygienických podmínkách jeho obyvatel v minulých staletích. Přibližně od konce 13. století sloužily pro ukládání domovního odpadu, včetně fekálií, odpadní jímky, přičemž odpad tekutého charakteru byl běžně vyléván na ulice. Ke zlepšení tohoto stavu byly budovány převážně nekryté svodnice, stružky a rigoly pro odvádění dešťových a splaškových vod mimo městskou zástavbu, které však nezabránily šíření epidemií a všudypřítomnému zápachu. Dokladem neutěšených poměrů, a to nejen ve Ztracené ulici, jsou opakované zákazy vydávané magistrátem, aby měšťané nevypouštěli kloaky od svých záchodů a veškerý „neřád“ do ulic. Nepomáhalo ani částečné vydláždění ulice nařízené jak „baráčníkům“ tak i „velkodomařům“. Také biskupská vrchnost, která dbala na vzhled města, zakazovala pod přísným trestem nejen obyvatelům Ztracené ulice, ale i všude jinde ve městě, vypouštět domovní stoky (kloaky) do ulic.
V r. 1723 vypracoval zednický mistr v biskupských službách Jiří Geisenhof pro město projekt na krytou kanalizaci uloženou pod zem, do které měly být sváděny „rynštoky“ od jednotlivých domů. V témže roce byl vybudován krytý, tzv. obecní neboli hlavní kanál z náměstí přes Vodní (dříve Moravskou) ulici zaústěný přímo do řeky Moravy. V Jánské ulici od r. 1735 fungoval vrchnostenský sběrný zděný kanál, který pokračoval částečně příkopem městského opevnění, dále přes Malý Val a Volného uličkou do někdejšího moravního ramene. Krytý zděný kanál, odvádějící dešťovou vodu a splašky z jv. části Riegrova náměstí vedl přes Farní ulici do zmíněného hlavního kanálu. Okolí radnice s měšťanským pivovarem, Kovářskou ulici a část Riegrova náměstí od II. poloviny 17. století odkanalizovával do hradebního příkopu tzv. pivovarský kanál, jehož pozůstatky byly nedávno objeveny při rekonstrukci kanalizace na Riegrově náměstí. Ostatní ulice měly kanály nekryté.
Z archivních pramenů víme, že stoka zachycená výkopovými pracemi ve Ztracené ulici byla zbudována na náklady města až r. 1784, a to z cihel na „obyčejné“ vápno. Kromě vod z podzákladí a sklepů, dešťových vod a domovních splašek do ní ústil také kanál z Velkého náměstí vedený dnešní Lennonovou uličkou. Časem se v něm rozmnožili potkani natolik, že jej na několika místech úplně poničili a odpadní vody zatopily sklepy přilehlých domů, kterým tak hrozilo zřícení zdí. Větší opravy se kanalizace ve Ztracené ulici a v „uličce“ dočkala r. 1812. Objevy pozůstatků historické kanalizační sítě často vzbuzují romantické představy o neznámých podzemních chodbách. Jak vidíme, jejich účel byl mnohem prozaičtější. Dnes, převážně již jako nefunkční a odsouzené k postupnému zániku, zůstávají pozoruhodným svědectvím snahy o zajištění hygienických podmínek v městském prostředí, dokladem inženýrské a stavební dovednosti našich předků.
autor textu a snímků: Mgr. Helena Chybová
